Někdy je to opravdu náhoda, že koupíme klisnu, která je březí. Jde většinou o koně koupené ze špatných podmínek nebo od koňařů, kteří si s chovem příliš hlavu nelámou. Kupujeme-li z nějakého důvodu klisnu ze stáje, kde není správný režim, je dobré nechat ji preventivně vyšetřit, aby nás nečekalo za několik měsíců překvapení v podobě nečekaného hříběte nebo v horším případě dokonce potrat a úhyn. Kupujeme-li cíleně kobylu připuštěnou, je nutné, aby nám prodávající předal protokol o vyšetření, kde veterinář potvrdí délku březosti. Dále dostanete ke kupní smlouvě, ve které nesmí tato skutečnost chybět, připouštěcí lístek, kde jsou údaje o hřebci a datum připouštění.

Péče

Březost nerovná se nemoc! Bohužel jsem se setkala s chovateli, kteří už od připuštění klisnu hýčkali, až jí vlastně ubližovali. Zbytečně velké krmné dávky, přílišný klid, práce pro koně nepřipadá v úvahu… Jak to dopadá? Klisna je přetloustlá, v pokročilé fázi březosti jí otékají nohy a někdy i spodní část břicha. Porody bývají těžké a traumatické. Na druhé straně jsou i tací výtečníci, kteří to berou do slova a klisnu nechávají pracovat až do většinou předčasného porodu, který mnohdy končí úhynem. Tedy klisnu krmíme stále stejným způsobem, jako byla krmena před připouštěním. Jádro přidáme až několik týdnů před plánovaným ohřebením. Samozřejmě, když vidíme, že klisna má střechovitý zadek a vystouplou páteř, tak není a nebyla dobře krmena a je potřeba jí přidat jak jádro, tak seno okamžitě. Začínáme vždy pomalu, abychom nepřivodili koliku, během pár dní si na přídavek snadno zvykne. Je dobré přidávat do krmení speciální vitamínové a minerální preparáty určené pro březí a kojící klisny. Seno musí být té nejvyšší kvality, protože nekvalitní může poznamenat vyvíjející se plod. V zimě je dobré krmit mrkev nebo krmnou řepu, které obsahují přírodní vitamíny. POZOR! Nebezpečné je krmit plesnivé nebo shnilé, či jen nahnilé krmivo. Ohrožujeme klisnu kolikou a hříběti můžeme přivodit těžké zdravotní potíže, které ho budou provázet celý život. Pro budoucí rodinku musíme počítat i s větším boxem, alespoň 4x4 metry, pro velké koně, jako jsou belgici či shirové ještě samozřejmě větší. Poníkům stačí box vypůjčit od některého většího kamaráda.

Z veterinárního hlediska

Je nutné udržovat klisnu bez parazitů, to znamená častěji, nejlépe každé dva měsíce, odčervovat. Jde o to, že někteří parazité napadají plod, v lepším případě se narodí začervené hříbě, ale napadení nemusí přežít. V tom horším klisna potratí nebo porodí mrtvé hříbě. Pozor na prochladnutí, je dobré, když je klisna otužilá, ale vítr a déšť pod 15“C nedoporučuji ani poníkům, natož plnokrevné klisně, která bývá mnohem citlivější. Určitě ji nenecháváme přes noc venku, pokud nejsou velmi teplé letní noci. Všechny budoucí maminy více odpočívají a lehnutí na prochladlou zem opravdu není to pravé. Pokud je kobylka na pastvě s jinými koňmi, pozor na kopavé jedince, nebo na odrostlá hříbata, která vyhazují z hravosti. Nesmysl je pobyt na pastvě s kravami, které mají rohy. Kopnutí nebo trknutí do břicha může skončit tragicky.

Březost v kostce

trvá 11 měsíců + - několik dní. Do 3 měsíce je potřeba klisnu v práci trochu přišetřit. Často se stává, že unavená, přetížená klisna plod tzv. vstřebá. Zjistíme to až po 2-3 měsících, kdy se objeví nová říje. Při nadměrném zatížení jednoduše organismus přestane vyživovat plod a soustředí energii na vlastní tělo. Neznamená to , ale že nesmí pracovat vůbec, naopak, pohyb je velmi důležitý, ale s rozumem. Do 6 měsíce je možná běžná lehká práce, bez skoků nebo u chlaďáků bez těžkého tahu. Do 8 měsíce omezíme zátěž na lehké vyjížďky spíše v kroku a klusu. Pro tažné koně jen lehký zápřah. Po 8 měsíci chodíme už jen na procházky na ruce bez jakékoli zátěže. Sundáme podkovy. 10 měsíc už jsou maminy pohodlné, ale nesmíme z pravidelného pohybu slevit, procházky jsou důležité až do porodu. Začátkem 11 měsíce se může začít nalévat vemeno, pár dní před porodem z něho vytéká trocha mleziva.

Hřebení – porod

Klisny většinou rodí dobře. Samozřejmě poníci lépe než „plňasky“ nebo „chlaďasky“. Nejde na to hřešit, každou klisnu musíme hlídat a mít dopředu domluvenou návštěvu veterináře „až to přijde“. V první fázi přípravy na hřebení je klisna neklidná, chodí po boxu a ohlíží se po břiše. Začínají kontrakce, kdy se hříbě rovná do polohy vhodné k vypuzení. V druhé fázi lehá a vstává a většinou se začíná potit, kontrakce jsou viditelné. Ve třetí fázi leží a vědomě tlačí hříbě ven. Při správném porodu se nejdříve objeví váček s plodovou vodou. Po té jsou vidět kopýtka, dále hlavička položená na předních nožičkách. Po vypuzení hříběte ven se začne klisna ohlížet a pořehtávat. Hříběti případně pomůžeme z plodového obalu, pokud se nepřerušila pupeční šňůra sama, tak ji přeřízneme vydezinfikovaným nožem nebo nůžkami. Pahýl řádně vydezinfikujeme. Zkontrolujeme a vyčistíme tlamičku a nozdry, a necháme matku hříbě olízat a navázat kontakt. Při hřebení mohou nastat komplikace, proto je dobré být v kontaktu s veterinářem, Je možné, že se hříbě v děloze neotočí, nastává porod tzv. koncem pánevním. To znamená, že hříbě vychází buďto zadečkem nebo zadníma nohama napřed. Jedná se o těžký porod a hříběti hrozí udušení. Veterinář dokáže oběma lépe pomoci. Nikdy do klisny nesahejte sami, neodborný zásah do porodu může nadělat více škody než užitku. Ani lůžko z klisny netaháme, počkáme až samo vyjde. Pouze pokud se tzv. nezprázdní do několika hodin, voláme opět veterináře.

Po porodu

Hříbě se už několik minut po porodu snaží postavit na nohy a zhruba do hodiny napít mléka. Pokud se mu nedaří, můžeme mu trochu pomoci a přidržet ho u vemene, musíme být ale citliví a trpěliví. Nikdy nepoužíváme násilí, nevadí, pokud se nenapije do hodiny, má dost času. Problém je když, nechce držet při kojení klisna. Je potřeba jí zkusit přesvědčit, nikdy jí nebijeme, spojila by si bolest s kojením a mohla by zlobit i při dalších hříbatech. Pokud jí není možné přesvědčit, musíme mléko oddojit a ještě teplé hříběti podat z lahve. Je možné, že se klisna zklidní druhý den a bude ještě skvělá máma. Důležité je, aby hříbátko dostalo mlezivo. Působí jako antibiotikum a obrovský zdroj vitamínů, minerálů a energie. Stále ještě nemůžeme jít odpočívat či slavit, musíme počkat, až se hříbě i klisna vymočí a z hříbátka musí ještě odejít šmolka (první stolice.) Do 12 hodin po porodu necháme naočkovat hříbě proti ochromě. Je to infekční onemocnění, které končí takřka vždy úhynem, proto na tuto první včeličku určitě nesmíme zapomenout. Zhruba po 3 dnech, když je pěkné počasí, můžeme vzít oba na chvilku ven. Klisna se projde a hříbě poznává své okolí. Některá kobyla se po porodu velmi zklidní a některá mírná a hodná se změní v saň s ochotou zabíjet. Není to pravidlem, ale stává se to.

Co říci závěrem

Není nic krásnějšího než pohled na spokojenou koňskou maminku a skotačivé zdravé hříbátko. Vyžaduje to ale hodně péče, odříkání a trpělivosti. Nic nesmíme ošidit. Přeji vaší klisně i vašemu hříbátku hodně zdraví a láskyplného chovatele.

Zdroj: Časopis Já mám koně

JAKÉHO PSA?

Pokud žádného nemáme, ale chceme si společníka na vyjížďky koupit, asi bychom měli vybírat z lehčích pohyblivějších psů. Asi těžko si představíme buldoka, jak skáče přes potok nebo dokonce cválá vedle koně po nerovné lesní cestě. Z vlastní zkušenosti nedoporučuji pořizovat si ani vyloženě služební nebo dokonce bojová plemena. Kdysi jsem měla fenu rotwailera, byla hodná, poslušná. Ale když jsme na vyjížďce potkali lidi na procházce, báli se a nepomohlo ani mé vysvětlení a předvedení její skvělé povahy. Když se to opakovalo po několikáté, musela zůstávat doma a bylo to pro ni skutečně traumatizující, když nás viděla odjíždět. Nejvhodnější pro tyto účely jsou proto psi, kteří jsou v podvědomí lidí jako hodní a přátelští mazlíci. Jako například dalmatini, retrívři, setři, huskyové, bíglové, irští vlkodavové, Horákovi laboratorní psi atd.- je jich skutečně mnoho. Důležité je mít takového psa, který nevyvolává strach lidí v okolí, protože vedle vás běží volně.

JAK BY SE MĚL SPRÁVNĚ VYCHOVANÝ PES CHOVAT?

Je důležité, aby zvládal perfektně základní poslušnost. To je přivolání, chůze po boku koně s vodítkem i bez, odložení, sedni, lehni a zůstaň. Musíme totiž počítat se vším, při přechodu silnice nesmí pes sám vběhnout do vozovky, ale počkat nejméně 2 metry od krajnice na další váš povel. Silnici přechází vždy po boku koně. Při jízdě mezi domy nebo chatami nesmí vbíhat do dvorů a zahrad nebo dokonce obtěžovat obyvatele. Stejně tak si nesmí všímat koček, jiných psů a ostatních zvířat. Pokud ho napadne cizí pes, měl by na povel ustoupit a pro příště bychom se tomuto místu měli vyhnout. Při jízdě po polních cestách v zemědělsky udržované krajině samozřejmě nejezdíme obilím, vysokou travou ani sušícím se senem a stejně tak i váš pes musí běžet po cestě a nevbíhat do zemědělských plodin. Největší důraz však kladu na vyjížďky po lese! Je naprosto nepřípustné, aby váš pes honil zvěř, a to jakýmkoliv způsobem. I kdyby se jen náznakem rozeběhl! Uvědomte si, že v lese psa brzy ztratíte z dohledu. A co potom? A jak zodpovíte třeba uštvanou srnu? Vzhledem k tomu, že by měl pes mít nejen košík a označený obojek, ale měl by být na vodítku. Takže pokud toto pravidlo porušujete, musíte mít psa natolik vychovaného, že se od koně nehne a stále bude připraven na váš povel poslechnout. Dále by měl pejsek znát účinky elektrického ohradníku a dobrovolně se jim vyhýbat, protože na vyjížďkách se dostaneme i do situace, kdy musíme projet okolo pasoucího se dobytka či cizích koní, kteří se v dnešní době stále častěji pasou právě v různých typech elektrických ohrad. Pes, který toto nezná a zasáhne ho impuls až na vyjížďce, může svou reakcí nejen splašit vašeho koně, ale vyděsit pasoucí se stádo, které dokáže pádit doslova hlava nehlava a při protržení ohrady způsobit ohromné škody, nebo dokonce ( pokud je ve stádu býk), napadnout vás i vašeho koně. Důsledky jsou katastrofální. Podobná je i situace, kdy vyjíždíte brzy ráno nebo navečer a dostanete se do míst, kde myslivci mají posedy. Pokud váš pes je zvyklý na výstřely, zůstane klidný a potažmo i váš kůň. Pokud se střelby bojí, nastává problém a to:
1) pes utíká bezhlavě pryč a jde mu samozřejmě o život, pokud vběhne pod auto, nebo se zatoulá a netrefí díky šoku domů.
2) pes může splašit vašeho koně, hrozí mu nakopnutí a vám ošklivý pád a hledání nejen psa, ale i koně.

CO NA PSA ČEKÁ V PŘÍRODĚ?

Asi všichni nejdříve myslíme na klíšťata, která jsou nepříjemná a přenášejí různé choroby. Ale psovi jsou narozdíl od koně velmi nebezpečné zmije, které se v letních měsících mohou vyskytovat skutečně všude. Pozor na to, aby pes nežral po cestě na co přijde. Po lese mohou být nástrahy na lišky, ale daleko nebezpečnější jsou zbytky uhynulé zvěře, o které nevíme, proč uhynula. Může na psa přenést nepřeberné množství chorob. Další nebezpečí číhá v nástrahách pytláků. Zní to možná nepřiměřeně, ale bohužel i dnes se tato trestná činnost vyskytuje a nastražené pasti a oka mohou být pro psa smrtelné.

JAK PSA CHRÁNIT?

Nesmíme zapomínat na pravidelné očkování proti vzteklině, psince, parvoviróze nově i borelióze, kterou se psi očkovat ( na rozdíl od lidí) dají. Samozřejmě co se týče klíšťat a blech jsou dobrá ještě další preventivní opatření v podobě různých antiparazitických obojků či sprayů a vodiček. Pravidelné odčervování známe od koní, takže na pejska také nezapomeneme.

CO DĚLAT KDYŽ:

- pes přece jen uteče: Každý pes by měl být tetován a na obojku mít identifikaci nejlépe i s adresou a telefonním číslem majitele. Když uteče a nevrátí se domů, kontaktujte okolní útulky s fotografií a popisem, dále veterináře a samozřejmě policii a myslivce, aby nebyl zastřelen.
-psa uštkne had: zaškrtit ránu a neprodleně zajistit převoz na veterinární ošetřovnu. Co nejrychleji musí dostat léky.
-pes si zlomí nohu: Zafixovat končetinu a také neprodleně odvést k veterináři
-psa pokouše cizí pes či liška: Pokud jde o psa, zjistit pokud možno majitele a ověřit očkování proti vzteklině. Pokud jde o lišku nebo toulavého psa - okamžitě uvědomit policii a převézt psa na veterinární ošetřovnu, kde bude ponechán v karanténě. Nesahejte na něho holýma rukama, ale pouze v rukavicích. Zacházejte s ním s předpokladem na nákazu vzteklinou.
- neodhadneme správně psovo chování a on pokouše člověka, kterého potkáme: Vždy přivoláme lékařskou pomoc a dokážeme očkování proti vzteklině. Pracovníci záchranky pravděpodobně zavolají policii.

Zdroj: Časopis Já mám koně

Ustájení koní a mnoho otazníků

Jste majitel či majitelka koně a nemáte své vlastní ustájení? Řešení je - ustájíte si koně v nájemní stáji. Nebudeme hovořit o tom, kolik ustájení či s ním související služby stojí, ale o tom, jaké jsou vlastní druhy ustájení koní a jaké jsou s tím možné problémy, které nás mohou potkat.

- koník je v ustájení, box nebo štont, strava, podestýlka,výběh, to je normální běžná praxe
- k tomu bývá jako nadstandard, např. čištění, pohybování atd.
- může být i dohoda s majitelem, že jím pověřená osoba koně vypohybuje
Toto je běžná praxe, ale jsou i jiné podmínky ustájení, právě nad nimi jsou ty?

Nájemní stáj, ve které jde vše, co vy na to čtenáři ? Začalo to telefonem a pláčem: "Mám ustájeného valáška, jdu jako jindy za ním a on není ve svém boxu a ani v ohradě. Po mé otázce na stájníka pokrčí rameny a kývne hlavou k vedoucí stáje". Další otázka, tentokrát ke kompetentní osobě. Odpověď zní: " Je pod sedlem, myslela jsem, že nepřijdeš a tak ho šla jedna známá jezdit, ale neboj, je to v pohodě, nic se mu nestane". Bohužel to nebylo poprvé, jak jsem se pak dozvěděla, a také ne naposled. Dnes ale přišla rána. Koník se splašil, svezlo se mu sedlo, jezdec spadl, má zlomené zápěstí. Kůň má roztrženou nohu, o tom, že ztratil podkovu, nemluvě. Co mám dělat ? Přišel další dopis, který obsahoval podobné zkušenosti, ale i mnoho otázek. Autor dopisu píše
- podmínkách ustájení, na které narazil, a o tom, jak rychle z této stáje odešel. Vzhledem k tomu, že dopis byl opravdu dlouhý, vyberu jen to nejdůležitější.
- ustájení soukromého koně bez toho, aby na něm kdokoliv jezdil, stojí: xxxxxx, k tomu jsou samozřejmě další příplatky např. za granule a pouštění do výběhu
- ustájení soukromého koně s tím, že bude veden jako provozní kůň, bude tedy propůjčován komukoliv, kdo zaplatí za určitý počet hodin jízdy na něm, a to bez omezení, stojí o něco méně: xxxxx, (to naláká), ale řekněme si, co to obnáší.

Platím méně, ale:
- přijdu a kůň je zrovna v provozu. Počkám a pak jdu jezdit? To určitě ne, kůň je zpocený a unavený a tak ho naopak jen vyčistím, klient jízdárny, který byl jezdit, ho přece čistit nebude nebo snad ano?
- je možné, že se i s majitelem stáje dohodneme a budu chodit pravidelně nebo se vždy nahlásím, ale to pak narušuje provoz koně. Kdo má přednost v ježdění, já nebo zákazník?
- jaké sedlo a uzdečku budou na mého koně při provozu používat, moji?
- jakou budu mít náhradu za opotřebení či poškození?
- možná, že používáním jiného sedla a uzdečky bude kůň otlačený, nebo bude mít odřené koutky?
- onemocní kůň, (např. chřipkou) kdo bude koně léčit a kdo to zaplatí?
- očkování, budeme se spolupodílet na úhradě?
- a co kování, větší opotřebení podkov, to zaplatím jednou já a jednou oni?
- kdo zaplatí větší náklady na krmení, které můj kůň "provozák" vzhledem ke spotřebě energie bude potřebovat, minerály, doplňkové krmivo?

Nyní závažná otázka.
Kdo uhradí léčení koně a kdo se o něj bude během léčení starat, když se něco koni při provozu stane a co bude, pokud můj kůň způsobí jezdci úraz nebo způsobí škodu třetí osobě? A jak to bude s pojištěním? Kdo nese v tomto případě odpovědnost? Také to pak chce jistě právníka o ušlé mzdě při nepřítomnosti v práci nemluvě, nebo ne? Co se stane, když uvidím na svém koni nadměrnou únavu, mohu z tohoto důvodu požadovat pro něho odpočinek, kdo nebude jezdit, já nebo zákazník? Jak se odrazí psychika mého koně při střídání jezdců?

REALITA !!!
Bude pravda, že když budu mít koně ustájeného u kamaráda za 1 000,- Kč měsíčně, určitě se dohodneme. Ale co když ho ustájím v cizí nájemní stáji za 5 000,- Kč měsíčně, halu,vypohybování a granule si musím ještě připlatit a přesto je můj kůň k dispozici?
Platím za ustájení 5.000 Kč/měs.
Na halu připlácím 1 000,- Kč/měs. Kůň je používán v provozu minimálně 10 hodin týdně po cca 250 Kč/hod. 10 000,-Kč/měs.

Čili majitel stáje utrží za takto ustájeného provozního koně 16 000,- Kč/měs.

Co to však znamená pro majitele koně?

Ustájení 5 000,- Kč/měs
Hala 1 000,- Kč/měs.
Granule (počítejme průměr) 900,- Kč/měs.
Kování (cca) 500,- Kč/měs.
Větší používání koně znamená větší příjem energie a živin, častější kování tudíž 7.400 Kč/měs. A co zničené sedlo, uzdečka, zraněný kůň a narušená psychika?

Bývalo dobrým zvykem, že provozní kůň byl vždy v majetku provozovatele stáje, která nesla veškeré náklady, rizika a odpovědnost s tím spojenou.

Ruku na srdce. Není lepší normální stáj, kde zaplatíte 4 - 7 tisíc Kč/měsíčně a nikdo Vám koně neničí?

Zdroj: Časopis Já mám koně